Už v období, kdy se začala budovat na Petříně rozhledna, její strůjci začali plánovat způsob, kterým by se turisté snadno a rychle na vrchol kopce dostali. A tak vznikl nápad na lanovou dráhu. V té době to byl počin odvážný a riskantní.

Za zmínku stojí některé zajímavosti z roku 1891, kdy byla slavnostně uvedena do provozu.

• V době spuštění provozu to byla nejdelší dráha v Rakousku-Uhersku. Dolní stanice byla o něco výš, než je dnes a horní stanice byla poblíž restaurace Nebozízek.

• Lanovka překonávala rozdíl 102 metrů a stoupání bylo 27 %.

• Trať měla rozchod 1 m a tři kolejnice, pro vyhýbání byl postaven krátký čtyřkolejnicový úsek.

• Lanovka na Petřín Ubytovny-Praha jezdila na principu vodní převahy.

• Vagony byla 6 m dlouhé, 2 m široké a pojmuly 32 osob. Zhotovily je v Ringhofferově továrně.

• Jízda trvala 6 minut.

Tento zajímavý provoz byl během první světové války zastavený, a i přes snahu o obnovení, se to podařilo až v roce 1931 při příležitosti IX. Sokolského sletu. Obnovy se ujaly Elektrické podniky a lanovka se stala jejich majetkem. Část lanovky byla přemístěná do Technického muzea a nahrazena moderní, na elektrický pohon. Lanovka byla prodloužena v obou směrech na délku 511 m a výškový rozdíl 130,5 metru. Poprvé na světě zde byly použity bezpečnostní lana, která umožnila plynulé brzdění a zastavení kdekoliv na trati. Strojní zařízení dodala česká firma Českomoravská Kolben Daněk a dodnes je v provozu. Vše bylo řízeno automaticky, byla přidaná zastávka na Nebozízku. Vozy měřily 12 m s šířkou 2,4 metry a kapacitou 70 stojících a 35 sedících pasažérů.

Rychlost 4–6 m za sekundu a navýšená kapacita přepravovaných cestujících z lanovky udělalo šampiona v lanovkové přepravě (1300 osob za hodinu v jednom směru).

Provoz nezastavila ani 2. světová válka, ale v roce 1965 vlivem dešťů došlo k sesuvu půdy a uzavření provozu lanovky. 20 let lanovka nefungovala. V roce 1981 došlo ke zpevnění svahu a v roce 1983 byla zahájená rekonstrukce s maximálním využitím původního zázemí.